Na vodu, na kolo nebo do kavárny? Aneb jak najít ve vztahu shodu a potřebujeme k tomu kompromis?

"Tak jak se ti vydařila dovolená?"

"Aaale bylo to fajn, krajina nádherná, počasí parádní, jen ten Pepa (ta Magda), ten mě štval (mi lezla na nervy)... Vůbec nechápal (nechápala), že něco chci a něco ne, úplně mi to kazilo náladu..."

S klienty i ve svém osobním životě narážím často na téma hledání společné řeči, shody ohledně plánování času a společných aktivit.

Máme zažitou představu, že zárukou spokojeného vztahu je schopnost vyhovět, přizpůsobit se, slevit ze svých požadavků, prostě udělat kompromis.

Co se ale děje potom, když ustoupíme ze svých požadavků nebo jdeme proti svým přáním nebo pocitům, tedy vlastně zmanipulujeme sami sebe nebo se necháme zmanipulovat druhými?

Každou manipulaci a sebemanipulaci provází potlačení svých vlastních pocitů. To způsobuje vztek, který buď projevíme nebo jej potlačujeme, až jednoho dne "vybuchneme."

Pokud své pocity potlačujeme dlouhodobě, většinou už ani nevíme, co vlastně chceme nebo nechceme, vyznat se ve svých pocitech a vnímat svá přání je stále těžší a těžší.

Za každé takové slevování ze svých vlastních přání a požadavků navíc očekáváme protislužbu - jednou vyhovím já tobě, po druhé ty mně. Teď jsem se vzdala kvůli tobě svých přání, očekávám, že příště totéž uděláš pro mě zase ty...

Ze vztahu tak máme obchod. A naše pocity? Namísto šťastně strávených společných chvil žijeme v jakési "spokojenosti," spojené s pachutí nelibosti a bojů o moc.

Co je tedy lepší než kompromis?

Nám se osvědčil způsob, který vychází z obrázku. Zkuste se potkat s partnerem (platí také pro partnery obchodní), s dětmi, ve skupině u prvních dvou možností - tedy chci a mohu, může být <3.