O vztazích a také o rozhodování
Mnoho lidí touží po lásce, přijetí a případně rodině. Někdy se proto pouštíme do vztahů po hlavě. Zamilujeme se a začneme si s někým, kdo není až tak podle našich představ. Ale... Prostě chceme vztah a rodinu. Jdeme si bezhlavě za nějakou ideou, nějakou svou představou o krásném vztahu.
Ale co když se po čase probereme a zjistíme, že v tom vztahu nejsme sami sebou, že děláme každý den mnoho ústupků...
Oli, jak bychom se měli zachovat, když se dostaneme do této situace?
Hani, myslím si, že je lepší takhle vztah vůbec nezačít.
Občas říkám klientům: nemůžete chtít od vztahu něco zásadně jiného, než tam bylo od počátku.
Pokud jste ve vztahu s někým, protože vám tikají biologické hodiny a chcete dítě nebo možná proto, že nechcete být sami a slevíte hned na začátku ze svých požadavků, přistoupíte na vztah, který je možná ok, ale uvnitř v sobě cítíte, že to není ono, nemůžete chtít, aby z takového vztahu byl "ten pravý" - ten, který vás bude oba naplňovat a budete se v něm cítit sami sebou a šťastní.
Dobře, Oli, ale jak předejít tomu, že do takového vztahu nevstoupíme znovu? Co když se nám takové vztahy opakují?
Zkuste sami na sobě vypozorovat ten rozhodující moment, který je za vaším jednáním...
Bojím se být sama? Vnímám dlouhé období bez partnera jako jakési společenské stigma? Bojím se, že nejsem atraktivní a jdu raději do vztahů, kde cítím zájem partnera, přestože já s ním až tolik spokojená nejsem? Nechám si do rozhodnutí mluvit přáteli nebo rodinou, kteří mi říkají, že už bych s někým být měl, měla?
Požár je potřeba hasit tam, kde hoří... Když najdeme moment, který je pro naše rozhodování zásadní, můžeme s ním pracovat.
Někdy potřebujeme pracovat na svém sebevědomí, někdy rozvíjet sebelásku, někdy si i říci, na čem potřebujeme trvat, z jakých svých požadavků neslevíme, abychom sami sebe ochránili před dalším zklamáním. Hodně pomůže i práce s našimi podvědomými omezeními.
Teď jsi mi nahrála na otázku - co když sami nevíme, co chceme? Je vhodné vstupovat do vztahu, když si sami nejsme jistí tím, co chceme od života? Co když nemáme představu o tom, jak chceme žít, kde chceme bydlet, zda chceme děti... Je podle tebe lepší udělat si v tom nejdříve jasno?
Ano, bylo by to ideální. Bylo by ideální, kdybychom všichni byli pevnými osobnostmi, které už ví, kam v životě směřují a co chtějí. Stát se takovou osobností bývá ale často zdlouhavý proces.
Pro každé rozhodování je dobré sledovat svůj pocit, který mi nejvíce napoví, jestli opravdu něco chci nebo nechci. Je potřeba vzít rozumové argumenty a k nim přidat do rozhodování právě své pocity.
Když budu hledat nové bydlení, mohu třeba vyjít z nějakých logických argumentů - mé děti potřebují mít dobrou dostupnost do školy, potřebuji byt o velikosti 3+1, budu mít nějaké cenové rozmezí. Ale potom také budu vnímat, jak na mě ten který byt, případně celá lokalita, působí. Určitě najdu byty, které budou vyhovovat mým logickým argumentům, ale nebudu se v nich cítit dobře.
Teď jsi na to kápla. Dnešní svět je postavený hodně na logice. My ji pak dáváme příliš velkou váhu a zapomínáme na emoce.
Ano, vyrostli jsme ve světě, kde byl kladen důraz právě na logiku, argumenty a výsledky. Ale k tomu, abychom se cítili dobře, abychom byli v životě šťastní, abychom měli také vztahy, které nás naplňují, se potřebujeme znovu naučit své emoce cítit a vnímat naplno. Často jsme zvyklí své emoce potlačovat, abychom někoho nezklamali, abychom vyhověli přáním druhých třeba i na úkor sebe samých.
Máš nějaké vyzkoušené tipy, jak více vnímat své emoce? Mnozí z nás mají každý den plno povinností, žijí ve stresu, vše chtějí mít rychle vyřešené. Pak je snadné udělat skratovité rozhodnutí. Co bys doporučila? Je dobré trávit čas sami se sebou, nebo je naopak lepší probírat své pocity s přáteli? Či vyrazit na túru do přírody nebo se zničit v posilovně?
Myslím, že nejdůležitější je umět se na chvíli zastavit. Dát si na rozhodnutí čas. Pod tlakem často uděláme rozhodnutí, která nám z dlouhodobého hlediska neslouží.
Takže nechat si čas, zeptat se sebe sama: Co teď cítím? Co opravdu chci? Jak na mě působí tohle řešení?
Ale jinak souhlasím s tvými návrhy.
Je dobré sledovat, co nám prospívá a vybrat si pro sebe to nejlepší řešení.
Myslím, že v dnešní době se již neobejdeme bez nějaké formy relaxace. Já i doufám, že se stane součástí naší psychohygieny, že pro nás bude stejně samozřejmá, jako je pro nás dnes samozřejmá např. ranní sprcha.
Souhlasím Oli :-)
Děkuji za tvá doporučení a názory. Doplnila bys ještě něco?
V jakémkoliv rozhodování je pro nás nejlepší, když se rozum a cit shodnou. Obvykle je to řešení, které je pro nás nejlepší i v dlouhodobém horizontu. V případě takového řešení vlastně nejdeme v žádném ohledu proti sobě.
Hani, já také moc děkuji :)